Důležité upozornění pro ty, kterým se tato kniha dostane do rukou a kteří se rozhodnou ji číst. Ta kniha vznikla z mé zcela prozaické potřeby obrátit všeobecně zažité zvyklosti, jejichž důsledkem se na odkládacích stolech mejdanů, pořádaných k významným životním výročím docela sympatických lidí nahromadí dary, o kterých oslavenec po čase většinou neví ani, od koho jsou, ale ani co si s nimi počít. Proto jsem se rozhodl, že při oslavách svých vlastních životních jubileí, které ještě stoji za oslavu, budu dárky rozdávat já.
Samozřejmě, že nápad to není původní, byl to můj nebohý přítel Karl-Heinz Lehmann-Anders, kterým jsem se nechal inspirovat. Byli jsme tenkrát na golfovém výletě v Jihoafrické republice a on mě s mojí chotí Májou a se svou hamburskou přítelkyni Beatou pozval na oslavu svých šedesátých narozenin do hotelu Mount Nelson v Kapském Městě. Když jsme se mu chystali předat pár dárků, které jsme ve městě objevili, on nás předešel. Pro každého z nás měl totiž nachystanou krabičku se značkovými švýcarskými hodinkami i s věnováním, které tam musel nechat vyrýt už v Hamburku.
I já jsem si jednou už rozdávání dárků při příležitosti oslav vlastních narozenin vyzkoušel. Bylo to k mým sedmdesátinám, které jsme společně slavili v Malostranské besedě. A přiznávám, že rozdávat mě těší mnohem víc než brát. Nemohl jsem si sice dovolit švýcarské hodinky, jako přítel Karl-Heinz, tak velké tantiémy mi OSA ještě neplatí.
Dal jsem si ale tenkrát tu práci a pro Vás, pro své přátele jsem sestavil a v nákladu 700 kusů vydal komplet z pěti cédéček s nahrávkami písní, ke kterým jsem napsal texty a které jste si (alespoň podle počtu prodaných desek) nejvíc oblíbili.
Protože jsem si to rozdávání dárků ke svým narozeninám oblíbil a opakovaný vtip už je málokdy vtipný, lámal jsem si hlavu na tím, co bych Vám mohl rozdávat. A jelikož jsem poslední dobou „oprsklý jak tatranská veverka“, řekl jsem si, knížka by byla hezká, knížka mých sebraných textů, to by bylo „chucpe“.
A protože jsem knihu na rozdíl od zvukových nosičů nikdy nevydával a moje skvělá zesnulá žena Mája zavedla v rodině pravidlo, že vlasy si sama nebarví a zuby nespravuje, protože je spousta lidí, kteří to na rozdíl od nás umí, a než to zkazit, dejme jim vydělat, obrátil jsem se na odborníky.
Oslovil jsem s touto myšlenkou několik vydavatelů a byl jsem upřímně překvapen, že o vydání knihy s mými písňovými texty projevili zájem. Navrhl jsem, aby to nebylo tak holé, že by nebylo od věci požádat kamarády kreslíře a grafiky o pár kreseb, které by uměleckou úroveň díla pozvedly.
Jirka Slíva mi od roku 1989 kreslí nebo rýpe do mědi každý rok novoročenky, musí na nich být něco, co se týká práva a samozřejmě i golfu a některé z nich nám připadly natolik vtipné a nadčasové, že jsme se rozhodli vás s nimi seznámit.
Dalším je mezinárodně proslavený karikaturista a elegán, ale především pokračovatel karikatur ve stylu Adolfa Hoffmeistera, mistr mnoha profesí Josef Blecha a na závěr perla mezi obrázky této knihy, kterou jsou obrázky od mého kamaráda z mládí a hvězdy světového formátu Petra Síse.
A když jsem svůj záměr prezentoval vydavateli, který ho schválil, napadlo ho, že by vás mohly zajímat historky z mého života, který jsem měl možnost trávit blízko významných a slavných lidí. Přiznávám, nebránil jsem se příliš.
Vydavatelův nápad mě nakonec uchvátil do té míry, že jsem rezignoval na společenský život (ono vlastně od loňska nebylo ani na co) a večery trávím za psacím stolem. Grafomanem se zatím necítím, ale ta činnost mi činí skutečně potěšení, proto se snažím ty historky psát tak, aby by vás nejen zaujaly, ale především aby vás pobavily.
Proto ještě jednou Achtung! Achtung! Důrazně varuji, neboť to, co kromě mých písňových textů budete číst, jsou historky o událostech a lidech, které popisuji tak, jak si je po těch bezmála padesáti letech, které od nich uplynuly, ještě dokážu z paměti vybavit.
A vězte, paměť je velmi selektivním mediem, a proto je docela dobře možné, že si někdo může ty historky pamatovat úplně jinak. Jsem sice přesvědčen, že se opravdu udály tak, jak o nich píšu, ale vyloučit, že by to celé mohlo být úplně jinak nemohu. Včetně osob a obsazení.
Tímto se předem omlouvám čtenářům encyklopedistům. Ty varuji, neboť události v této knize popisované jsou čímkoliv jiným nežli spolehlivým zdrojem informací. Stejně tak se předem omlouvám, pokud jsem se svým popisem událostí kohokoliv ze živých či mrtvých omylem dotkl. Určitě se to té konkrétní dotčené osoby nemohlo týkat, musela to být náhodná shoda jmen či okolností.